Victoria Deer
S biohackerkou Viktoriou Deer si v podcastu Stačí málo, který vám přináší Generali Čeká pojišťovna povídáme o tom, jaké techniky nám pomohou žít lépe, déle a vědoměji.
Společně si povídáme…
- o holistickém přístupu ke zdraví
- o fitness, wellness a stylness
- jak se opečovávat
- proč by lidé měli chodit na fyzioterapii
- o umírání jako součástí života
- proč optimalizovat nejen svůj systém
Zaposlouchejte se do vyprávění s biohackerkou, která volí spíše příhodnější termín biooptimalizace.
Jak bys vysvětlila pojem biohacking někomu, kdo o něm vůbec nikdy neslyšel?
Úplně jednoduše. Možná bych začala nějakým synonymem. Můžeme si pod tím představit holistické zdraví nebo holistický přístup ke zdraví člověka. Taky bych spíš řekla biooptimalizace, protože to bio je jako biologie a hacking, jako když chceš nabourat nějaký systém. A mně se spíš líbí než to nabourání, protože to je takové invazivní, tak spíš ho optimalizovat. Pro mě biohacking je systém a je to filozofie. Není to zdravý životní styl, je to nadstavba zdravého životního stylu a ten zdravý životní styl je určitě jako jeden ze základních pilířů. Bez toho to úplně nejde.
Jaký každodenní systém biohackingu uplatňuješ ty sama?
To se mění, protože jsem žena a mám ženskou fyziologii, ale já to stavím na třech principech. V tom trojúhelníku je zaprvé fitness. To je třeba pohyb a sleduješ, kolik pohybu máš v každém dni. Jestli s vysokou, nebo menší intenzitou. Dále kolik ti je let a tak dále. Pro mě je pohyb základ.
Co je za druhé?
Pak máme wellness. To může být sauna, terapie, masáže. Může to být klidně i wellness pro mysl, cestování nebo cokoliv jiného, mazlení se zvířaty, jóga, terapie přírodou, terapie lesem, prostě být v přírodě. To všechno může být wellness terapie. Ono se ukazuje, že různí sportovci a olympionici nebo vysoce postavení lidé, kteří mají velký výkon, mají hodně pohybu ve svém životě.
Což je dobře?
Ano, protože to funguje pro ty naše elektrárny jako velké palivo a můžeme se cítit dobře. Mít tu energii. Ale ukazuje se, že ti nejlepší z nejlepších, u nich nastává i nějaký proces omlazení, vyživení, vůbec zpomalené stárnutí, tak to je tehdy, když se dostaneš do nějakého stavu homeostázy. To je nějaký jakoby dynamický stav ekvilibria. Zjednodušeně je to stav z fyziologie, je to stav nějaké rovnováhy, okolo kterého ty neustále tančíš.
Co je tedy ta třetí strana trojúhelníka?
Takže máme fitness, wellness a stillness. Stillness jsou třeba meditace. Práce s ničím, představ si pandu, která kouká na zeď. To je nic.
A jak se nám podaří v rámci nějakého cyklu – třeba 24 hodin – mít to rozdělené na třetiny a věnovat se všem těm třem aspektům?
Kdybys tohle měl řešit hlavou, tak se zblázníš. Smyslem není vůbec si komplikovat život, naopak si ho zjednodušit. Jde o to si pojmenovat pro sebe, zdali vůbec nějaký fitness ve svém životě mám a kolik ho mám. Zdali mám nějaký wellness a zdali mám stillness. A je to jenom zpětná vazba. Není to o tom, aby se člověk nějak soudil nebo hodnotil a říkal si, ježíšmarjá, já jsem zase špatně. A teď bys měla, nebo měl dělat tohle. Ne, to vůbec o tom není.
Je to tedy jenom ta zpětná vazba?
Když třeba nás něco trápí, jsme třeba neustále nemocní, nebo mám nějaké úzkosti, náběhy na panické ataky a mentální zdraví není úplně v pohodě, náš nervový systém třeba není tak odolný, tak si můžeme sami sebe zeptat, nakreslit si tady ten trojúhelník a říct si OK, tak kolik mám reálně fitnessu ve svým životě, kolik mám wellnesu a kolik mám stillnessu? A když zjistím, že mám nulu ve všem, tak si prostě vyberu jednu oblast, kterou cítím, že potřebuju nejvíc. Pravděpodobně to bude wellness, možná to bude fitness, ale asi to úplně nebude stillness. To je pro západního člověka strašně náročné.
Počítá se do toho i spánek? Nebo je to vědomě nedělat nic?
Záleží, jak to uchopíš. Důležité je, aby to sloužilo tobě. Pokud chceš mít spánek, dej si do toho spánek. Spánek by mohl být klidně i ve wellnessu, ale můžeš si ho dát do stillnessu, to je v pohodě. Tam jde spíš jenom o to, ať tobě to vyhovuje. Ať tobě ten systém přináší jednoduchost do života, protože my se potřebujeme vrátit k té jednoduchosti.
Co to znamená prakticky?
Ráno, to, co děláš první dvě hodiny, je fakt to nejdůležitější. Tvoje ráno a potom ty poslední dvě hodiny, než jdeš spát. Nebo jenom půl hodiny. Každý z nás jsme v jiné životní fázi. Někdo si nemůže dovolit věnovat sám sobě dvě hodiny ráno. Ale zase nemůže si to dovolit protože proč? Protože extrémní podmínky, nebo protože moje hlava, protože jsem si tak jako nadesignovala ten život, že si vlastně nemůžu dovolit ty dvě hodiny ráno a dvě hodiny večer? Je to opravdu jako tak, nebo si to tomu sama bráním?
Co tedy doporučuješ?
Těch návyků, těch způsobů, co člověk může dělat, je strašně moc. Záleží na tom, v jaké jsi životní fázi, a záleží na tom, jestli jsi žena, nebo muž.
Ty zaměřuješ se na ženy i se svojí organizací Sisters. Když se bavíme o ženském cyklu, v jaké fázi cyklu se věnuju těm stranám trojúhelníku?
Je dobré nad tím takhle přemýšlet a pak si vytvořit systém. A ten systém vyžaduje disciplínu a pak tu disciplínu můžeš pustit a už jedeš intuitivně. Ale ze začátku je dobré to samozřejmě takhle pojmenovávat. Žena má několik životních fází, ale když se bavíme o ženě v reproduktivním věku, kdy má menstruaci a její endokrinní systém produkuje jiné hormony, než když je v jiné fázi života, tak se jedná o to, že žena má čtyři různé stavy během měsíce. Díky tomu se tenhle systém bude odměňovat.
Můžeš dát příklad?
Třeba když je žena v luteální fázi, což je fáze před menstruací. A já vždycky říkám, hele, chceš něčím začít? Optimalizuj si tuhle fázi. Protože tvůj imunitní systém je ve svém nejslabším stavu až potom přechází do krvácení a menstruace. Fyziologicky a vůbec pro tebe to znamená, že máš imunitní systém velice slabý. Nebo není slabý, ale je slabší oproti jiným fázím. Takže jsi třeba náchylnější na záněty a tvůj krevnímu cukr je třeba méně stabilní, to znamená, že ty paradoxně máš méně třeba energie. A proto třeba saháš po rychlých cukrech.
Což je chyba.
Ano, to není vůbec dobrá strategie, protože to ti zvýší krevní cukr, takže se ti zvýší zánět, jsi víc náladová a už jseš v kole. Všichni známe, jak se v luteální fázi občas chováme. Je to samozřejmě hormonální změnou, ale dá se to optimalizovat. Vůbec to není o tom, aby ses cítila v této fázi stejně jako ve fázi ovulace nebo ve fázi fulekulární, která je po menstruaci, to vůbec. To není ten cíl. Cílem je sebepečovat. A právě třeba v této fázi si dát víc wellnessu.
To zní dobře.
Ano, prostě jít třeba do sauny nebo dát si masáž, ale současně by tam měl být i ten pohyb, ale ten pohyb by neměl být třeba s vysokou intenzitou. Když by tam nebyl vůbec žádný pohyb, tak tam třeba může zůstat přebytečný estrogen v těle a my potřebujeme ten estrogen dostat z těla ven efektivně.
Co když jsem zvyklá být aktivní, třeba ráda běhám, co by bylo ideální v té luteální fázi?
Individuálně. Prvně to zkusit a pak zhodnotit, jestli to na mě působilo. V západní společnosti si musíme uvědomit, proč já bych ti měla něco říkat o tvém těle. My si potřebujeme uvědomit, že nikdo nemá ty odpovědi. Je to tvoje tělo a ty to víš sama úplně nejlíp...
- Nechte se vtáhnout do dalšího povídání o bioptimalizaci a také umírání jako součásti života.