Klára Nevečeřalová
V podcastu Stačí málo, který vám přináší Generali Česká pojišťovna, odhalila Klára Nevečeřalová pár triků, jak se dostat kočkám blíž. Společně si povídáme…
- o tom, že se kočky vrněním léčí
- proč bengálky potřebují víc pohybu
- kam správně umístit škrabadlo a pelíšek
- co znamená, když kočka nosí majitelům myši a ptáčky
- jak kočka reaguje na vodítku
- proč ke kočce doporučuje spíš psa
Stočte se do klubíčka na oblíbené pohovce a poslechněte si povídání o devíti životech koček a kdo si koho lépe ochočí.
Říká se, že kočka má devět životů. Je to založeno na něčem reálném, nebo je to prostě jenom takové pořekadlo?
Určitě to není pořekadlo, je to založeno i na tom, že kočka vám prostě spadne z pátého, šestého patra a dopadne na všechny čtyři. A jiné zvíře by to nepřežilo, nehledě na to, že u koček je opravdu velká schopnost přežití i v rámci toho, jak si umí opečovávat zranění. Třeba v momentě, kdy kočka si něco zlomí, tak si umí urychlit hojení pomocí svého vrnění. Takže to, že kočka má devět životů, je podle mě opravdu pravdivé a není to žádný mýtus.
Kočka si vrněním dokáže opečovávat zranění?
Ano, protože kočka vrní na takové frekvenci, která pomáhá urychlovat hojení. Pomáhá to i nám lidem. Když si kočka na nás lehne a začne na nás vrnět, tak nám pomáhá od bolesti a pomáhá nám ulevit. U koček je dokonce už udělaná studie na to, že kočka, když si třeba zlomí nohu, tak si umí vrněním vyplavit víc vápníku do krve a umí urychlit hojení zlomeniny. Být kočkou je takový trošku schizofrenní stav. Je sice velký predátor, ale zároveň je poměrně i snadnou kořistí pro další predátory, takže ta kočka v momentě, kdyby ukázala nějakou svoji slabost, tak v ten okamžik vlastně jde opravdu o život. Ona potřebuje udělat všechno proto, aby byla schopná se alespoň tvářit, že jí nic není.
Kočky jsou taková nezávislá zvířata. Jak to je? Potřebují kočky lidi, nebo spíš lidi potřebují kočky?
My se potřebujeme vzájemně, ale záleží. Pokud se bavíme o zdivočelých kočkách, ty člověka absolutně nepotřebují, a naopak ho ani nechtějí, protože to jsou kočky, které jsou opravdu soběstačné a člověk je pro ně predátor. Takže to jsou kočky, které jsou opravdu ve velkém stresu, když se s člověkem potkají. Pokud se bavíme o našich domácích kočkách jako o domácích mazlíčcích, tak ty nás samozřejmě potřebují. Potřebují nás už jenom kvůli tomu abychom naplnili mističku, abychom jim vyčistili záchody. Ony si za prvé uvědomují, že jsme perfektní lovci a máme stoprocentní úspěšnost, protože vždycky dokážeme otevřít konzervu nebo kapsičku. Kočky ale opravdu tvoří velmi silné citové vazby. Dokonce bylo prokázáno, že si umí utvořit silnou citovou vazbu i ke druhé kočce. Když ji pohřbíte na zahradě, tak ta první kočka tráví na hrobě třeba každý den 15 minut. Kočky si to potřebují taky odtruchlit a potřebují si to odžít. Já si myslím, že kočky opravdu potřebují nás a my potřebujeme kočky, protože si předáváme celou řadu skvělých informací, a hlavně si tvoříme silné citové vazby, které v dnešním světě a opravdu potřebujeme všichni.
Kočka je prostě osobnost. Jaký je rozdíl v navazování vztahů u koček a u psů?
Kočka je osobnost, to rozhodně ono. Když kočka žije v rodině, kde je víc členů, tak si ke každému členovi vytvoří vlastní vztah. Někdo je oblíbenější, někdo méně. Ale my se spíš bavíme o tom, jak je kočka ovladatelná, a tam ji nemůžeme vůbec srovnávat se psem. Pes šel úplně jinou domestikační linií, než šla ta kočka. Pes byl cíleně domestikován k tomu, aby pomáhal chránit stáda, aby pomáhal chránit člověka. Zatímco kočka se domestikovala sama, protože kočka se začala stahovat ke slípkám, kde bylo mnoho hlodavců. Ty nejstatečnější se potom nastěhovaly do příbytků, takže lidé je nějakým způsobem tolerovali. Říkali si, aha, tak ono je to šikovné zvířátko, protože nám myši nesežerou všechny zásoby potravin. Až teprve za posledních 100 let se lidé začali opravdu kočkám věnovat naplno a začali je cíleně šlechtit.
Dejme tomu, že jsem člověk, který kočku ještě nemá a chtěl by si nějakou pořídit. Jaká by měla být moje cesta? Mám si vzít kočku z útulku, nebo s rodokmenem?
Já vždycky říkám, že kočky jsou jak bonboniéra. Nikdy nevíte, co ochutnáte, což teda neberte doslovně. Kočky se nejedí, ale jde o to, že máte nějaký charakter, které by to zvíře mělo splňovat, ale potom tam hraje roli i to, jaký zážitek to kotě už má. Třeba i komplikovaný porod se odrazí ve psychice zvířete. A je to i o osobnosti zvířete jako takového. Třeba mainská mývalí kočka má přívlastek něžný obr, protože je velmi často citlivá a něžná. Ale už jsem se setkala taky s mainskou mývalí kočkou, která mi skrz naskrz prokousla lýtko, takže to zase až takový něžný obr nebyl.
Kočky teda formují i zkušenosti, které zažily?
Je úplně jedno, jestli si vyberete plemeno, nebo jestli si zajdete pro kočku do útulku. Je důležité, abyste si s tou kočkou sedli. Chemicky. Proto třeba nedoporučuju, když si lidé vyberou v útulku zvířátko podle fotky. Ano, to může být sympatické a je dobře se podívat se, jaká tam je nabídka, ale stejně by vždycky mělo být stěžejní jít do toho útulku, sednout si tam mezi kočky a nechat je, aby vás okoukly a zkontrolovaly. Nechat tu kočku si vás vybrat, protože potom v momentě, kdy si vás kočka vybere, tak to bude fungovat mnohem víc, než když si tam vyberete plyšáka, který k vám zaboha nechce.
Na místě tedy už poznáme, jestli to bude fungovat?
To je velmi podobný, jako když si člověk vybírá partnera, my ženy to většinou už vidíme na prvním rande, jestli to bude, nebo nebude fungovat. A i s tou kočkou má člověk napojení. Pro vás je to parťák, pokud se nebudeme bavit o nějakých nemocech, třeba na dvacet let. Což není krátká doba. Za tu dobu se v životě člověka může změnit celá řada věcí a vy potřebujete opravdového parťáka, a ne zvíře, které vám bude přinášet do života stres a nervy.
Já jako budoucí majitelka bych se tedy měla zaměřit na to, jaké jsou moje charakterové vlastnosti, kolik času budu mít, případně v sobě najít trpělivost napravit to negativní. Jak to odhalím?
Když jdete do útulku, to vám nikdo neřekne, ke všemu se v tom útulku chovají jinak než v klidu doma. Ale platí, co už jsem řekla. A když si jdeme pro čistokrevné zvíře s rodokmenem, je potřeba se zamyslet nad tím, jaký máme životní styl. Jestli jsem od nevidím do nevidím v práci, tak uvažuju nad kočkou, která bude chtít mít svůj klídeček a večer se chviličku pomazlit. Nebo jestli to bude kočka, která potřebuje mít pořád zabavenou hlavu, potřebuje lítat. Krásným příkladem jsou moderní bengálské. To je plemeno, které je teď atraktivní, ale spousta lidí se neuvědomuje, že tato zvířata potřebují celé množství her, zábav a potřebujou hromadu aktivit.
To jsem si vzpomněla, že jsem viděla rozhovor s Andreou Kalousovou, která právě říkala, jak ji kočka terorizuje. Takže tam se dá teda předpokládat, že vybrala špatně, že?
Ano, tam se dá předpokládat, že má na ni málo času a vybrala špatně.
Dalším krokem, když si vyberu kočku a dovedu do svého bytu, přemýšlím, jak by u nás měly být rozmístěné věci. Mám jí předem určit místo a kde bude mít škrabadlo?
Takhle to nefunguje, jako samozřejmě všechno u koček. Kočky jsou striktně teritoriální zvířata, ony si potřebují hlídat svůj prostor, takže i škrabadla a pelíšky by měly být rozmístěny na strategických místech. Třeba naproti vchodům, oknům a podobně, aby kočka měla přehled. Do toho by ty věci měly být v místě, kde vy trávíte nejvíc času, protože kočka s vámi bude chtít být. Já se velmi často ve své praxi setkávám s tím, že kočky mají svůj speciální kočičí pokoj někde na konci chodby. A lidi se strašně diví, že ty kočky to nevyužívají...
- Pusťte si celý díl a zaposlouchejte se do dalšího povídání, co znamená, když kočka nosí majitelům myši a ptáčky, a jak reaguje na vodítku!