Alena Zárybnická
V podcastu Stačí málo, který vám přináší Generali Česká pojišťovna, prozradila také detaily o chystané knize o lavinách.
Společně si povídáme…
- o zákulisí vysílání počasí
- jak předpověď ovlivňuje globální oteplování
- proč je skvělé, že se divák stává poučený díky novým technologiím
- proč si bere na procházku do hor péřovou bundu
- jak se zachovala při velké bouřce
- jak se píše kniha o lavinách
Poslechněte si podcast o tom, jaké je to plachtit nejen s větrem v zádech, ale celým životem.
Na kterou předpověď počasí se spoléháte vy?
Já se nejradši samozřejmě spoléhám sama na sebe. To tak v životě bývá, nejenom v tom meteorologickém životě, ale i v tom počasovém. Zkrátka se máme spoléhat sami na sebe a rozdávat radost a v našem případě rozdávat správné předpovědi. Takže moje nejoblíbenější předpověď je ta moje, když vyšla, i když to počasí přesně odpovídalo tomu, co se předpovídalo. To je za mě to nejlíp.
A co cizí předpověď?
Dívám se na modelovou předpověď, kde musím zjistit, jak je pravděpodobná. Takže mám radši, kdy je možnost to srovnat, třeba v nějaké aplikaci, kde mám víc numerických modelů pod sebou.
Pamatujete si nějakou předpověď, která opravdu nevyšla?
V souvislosti s globální změnou klimatu takové předpovědi jsou. Neříkám, že četnější, ale objevují se jiná úskalí, než na která byla meteorologie zvyklá. Takovou tu nejkomplikovanější věcí byla letošní zima. V horách se často držela teplota kolem nuly, a to je pak komplikované pro stanovení modelu, jestli budou srážky dešťové, nebo sněhové. Jestli naprší 30 milimetrů, anebo nasněží 30 centimetrů sněhu, to je sakra rozdíl. Tak to jsou vždy nejkomplikovanější předpovědi.
Vy působíte v České televizi od roku 1997. Jak se za tu dobu změnilo predikování a výpočty počasí? Dřív lidé jen koukali na moderátory a brali to jako jediný zdroj informací, dneska mají aplikace v mobilu a všemu rozumí.
To je v pořádku, pro nás se divák stává poučeným divákem, nejenom tím slepě věřícím. My s ním můžeme diskutovat, protože on sám má i tu zkušenost. Jak říkáte, že ne vždycky to vyjde, a tím se sám se přesvědčí na vlastní kůži, že ne vždycky je to stoprocentně. A co se v meteorologii za poslední dobu změnilo, když odmyslím to, jak snadné je se teď k meteorologické informaci dostat – to, co dřív mě v roce 1985, když jsem začala létat na větroních, dalo 3, 4 hodiny práce každé ráno, tak teď dokážu jedním kliknutím. Ta rychlost, kterou já tu informaci získám, je pak důležitá i proto, aby ta předpověď byla čerstvá a co nejsprávnější.
Jste blízko tomu, jak se počasí mění. Jaký je váš pohled ze zákulisí, je to citlivé téma a klimatická změna tady bezpochybně je. Jak to na vás dopadá?
Ano a říkáte to jasně a pregnantně – klimatická změna tady prostě je a my se musíme už k tomu, co už se odehrává, přizpůsobit. Samozřejmě snažit se zamezit těm důvodům, ale zároveň se začít přizpůsobovat i tomu, co se děje, a to musí i meteorologii jako taková. Musí to i meteorolog, moderátor. A to nejpodstatnější, co já pozoruju a je pro mě důležité, je, abychom vždycky jako zdroj informace vnímali ten správný seriózní zdroj. Abychom zkrátka nečetli jen novinové titulky, které jenom proto, aby na ně někdo kliknul, rovnou dávají nějaký extrém do svého titulku. Ale ono často to počasí skutečně extrémní je, ale nechme o tom mluvit meteorologii. Nechme o tom mluvit klimatology, nechme o tom ne tom, kdo počasí chápe v těch širších souvislostech. Pak si sami vlastně můžeme utvořit vlastní názor.
Například v létě, když mají média okurkovou sezónu, počasí dostane více prostoru a zprávy se někdy dramatizují. Což my jako pojišťovna taky vnímáme, protože počasí je pro nás důležité především proto, že způsobuje nějaké škody.
Já nechci jmenovat a nechci být přísná v tom, že budu někoho kárat, protože oni přesně ví, proč to dělají. To není hloupost, to je vypočítavost. Když si jeden den přečtete, že zima skončila, druhý den čekají nás extrémní mrazy, třetí den si přečtete, že za všechno může někdo nebo něco, co na první pohled zní vědecky, tak vlastně ten daný protagonista ubližuje meteorologii jako takové. Třeba letos bylo na horách málo sněhu a objevovaly se titulky, že nebude jistý závod, protože není sníh. Ale to neznamenalo, že se v tom daném středisku nelyžuje. To je věc, která je zavádějící a už je jednou vypuštěná do světa, takže náprava takovéto chyby stojí hodně úsilí.
Můžeme asi říct, že takovým spolehlivým zdrojem bych předpokládala, že je Český hydrometeorologický ústav?
Ano, bezpochyby je primárním zdrojem meteorologických informací v Česku, a proto jeho partnery ve sdělování jsou Český rozhlas a taky Česká televize. A sdělují zároveň varování před nebezpečnými meteorologickými jevy.
Na každé televizi není práce meteoroložky úplně stejná. Vy jste vystudovala meteorologii na Matematicko-fyzikální fakultě, máte můj obdiv.
Já byla taky překvapená, první tři roky jsem byla nezodpovědným studentem, který jenom chtěl přežít a dostat se do třetího ročníku na tu vlastní meteorologii. Povedlo se to ne díky mě, ale díky těm, kteří chápali, že ne každý meteorolog musí být zároveň skvělým matematikem a fyzikem
Pojďme poodhalit, jak to vypadá, když se připravujete na vstup, protože divák vidí nějakých pár minut
To vlastní vysílání jen jenom taková třešnička na dortu. A představte si, jak malá je třešnička na mnohaposchoďového dortu. Naše práce třeba při přípravě počasí, které se vysílá v 17.55 a pak před Událostmi v 18.55 a ještě večer, začíná už den předtím, kdy se snažíme být v obraze vědět, co se děje, co se vysílá, co hýbe meteorologii na celém světě nejen u nás. Pak zadáváme i kolegům, kteří točí v regionech, co bychom rádi, aby pro nás natočili. Od rána pak mapujeme to, co se děje ve světě, co se děje u nás a dáváme si počasí do souvislostí, protože naše práce není jen v uvozovkách moderátorská, ale je i dramaturgická, je i v podstatě rešeršní. Je i grafická, protože si vytváříme grafickou podobu toho, co vysíláme. Buď si to sama namaluju v grafickém prostředí, ve kterém fungují numerické modely, a pokud to nelze, tak to zadám grafickému oddělení, redakci zpravodajství.
To je opravdu celodenní práce.
Ano, vybírání, příprava, skládání, dramaturgická linka a vlastně konkrétní i malování jednotlivých obrázků. A pak je těch pár minut vlastního vysílání, ale my v tom vlastně ležíme celý den. Většinu relací vysíláme z patra, mluvíme z patra, část musíme dávat na čtecí zařízení. Ne kvůli nám, ale kvůli režii, která musí v přesném pořadí odbavovat obrázky, které neovládáme my z našeho zařízení, ale ovládají oni z režie. Takže je tocelodenní dřina, a pak, když je člověk úplně vysosáný tím, co dělal celý den, tak pak přes maskérnu jde do studia a vysílá. Ale mě to baví, jinak bych tam nebyla tak dlouho.
To musíte mít rozplánovaný den do úplně minuty.
Po sekundách, včetně odchodu do studia. Občas se stane něco nepředpokládaného, třeba minulý týden. Věděla jsem, že od krajánků přišly nějaké obrázky, ale nemohla jsem je v našem systému dohledat. Musela jsem telefonovat kolegyni, aby mi znovu poslala název. A to bylo prostě pár minut, které potom před vysíláním prostě chybí.
Jak se člověk pohybuje takhle přesně rozplánovaný kalendáři.
Já mám tu meteorologii tak ráda, že mi to vlastně nevadí, ale je to den ode dne. Je to dáno i tím, že každý den může být jiný, že některý den od rána od půl sedmé do večera do devíti jedu v tomto rytmu a pak si můžu na druhou stranu dovolit den, kdy se věnuji tomu, co mám ráda. Nemusí to být jenom odpočinek, může to být jiná práce, která nemá takový rytmus, jako předpovídání počasí, ale kdyby to fakt člověk neměl rád, tak to sedmadvacet let nevydrží.
- Pusťte si celý díl a zaposlouchejte se do povídání o tom, co má Alena Zárybnická ráda.