Kůže je největším orgánem lidského těla, který plní velkou řadu funkcí. I když mnohé popáleniny nemusí na první pohled vypadat nebezpečně, často je to pouze zdání, které klame. Popáleniny a opařeniny totiž patří k nejbolestivějším a nejtragičtějším zraněním, se kterými se člověk může v domácnosti setkat. Jak tedy v případě popálení kůže postupovat, abyste se vyhnuli trvalým následkům?
Popáleniny můžeme rozdělit do několika skupin. Bez lékařského zásahu je si člověk ale schopný poradit pouze s drobnými popáleninami I. stupně, tedy například od svíčky, žehličky, rozpálené pánve, kulmy, plechu atd. Jedná se o takové popáleniny, kdy je poškozená pouze povrchová část kůže na velmi malé části těla, pokožka pálí, je zarudlá, ale do pár dnů se zhojí.
V případě popálenin II. a III. stupně (poškozená je hlubší část podkoží případně i větší část těla, kůže je skvrnitě zbarvená, puchýřovitá, nebo dokonce necitlivá v důsledku odumření tkáně) je nezbytné vyhledat lékařskou pomoc.
I drobné popáleniny mohou mít však nepříjemné následky v podobě bolesti, infekcí či jizev. Pro zmírnění těchto následků je nutná včasná a správná první pomoc.
Jak se zachovat, když se popálíte?
Zamezte dalšímu kontaktu s horkým předmětem
Sundejte z postižené části těla vodiče (prsteny, náramky, náušnice…)
Začněte postižené místo chladit (naráz max. 5 % povrchu těla – plocha jedné dlaně představuje cca 1 % tělesného povrchu) – alespoň 20 minut, nejlépe pod tekoucí studenou vodou
V případě drobné popáleniny můžete potřít panthenolem
Popáleninu sterilně překryjeme, abychom se vyhnuli infekci
V závislosti na síle a rozsahu popálení případně vyhledáme lékařskou pomoc
Co naopak nedělat?
Nestrhávejte oděv přiškvařený ke kůži (chladíme přes něj)
Nechlaďte přímým kontaktem s ledem, hrozí ještě horší poškození kůže
V případě větších popálenin nikdy neaplikujte žádné zásypy, masti a krémy – o jejich použití rozhodne lékař
Nepropichujte puchýře
Podívejte se na naše pojištění, které poskytuje ochranu miminkům, teeneagerům i seniorům, a je proto ideální pro celé rodiny.
Existuje takzvaná familiární (dědičná) forma Alzheimerovy nemoci, která je sice vzácná, protože tvoří méně než jedno procento případů, ale u ní hraje genetika hlavní roli. V takových rodinách se nemoc často objevuje velmi brzy, klidně už po čtyřicítce, a dědičnost je zde dominantním faktorem. V těchto specifických případech tedy genetiku rozhodně nelze zlehčovat. Nejde o to, že by tito lidé žili „špatně“. Jejich mozek má v sobě zapsaný kód, který nemoc spustí bez ohledu na počet uběhnutých kilometrů nebo snězené zeleniny.
U naprosté většiny pacientů, kdy mluvíme o takzvané pozdní formě, je ale situace mnohem složitější. Tady už genetika není osudem, ale spíše jedním z mnoha hráčů. Mozek totiž není izolovaný ostrov, který si žije sám pro sebe. Je to orgán extrémně závislý na tom, v jakém stavu je zbytek těla, jak nám funguje srdce, v jaké kondici jsou cévy a jak běží náš metabolismus.
Pokud mozek není dobře zásobován krví kvůli poškozeným cévám nebo pokud tělo bojuje s chronickým zánětem z nadváhy, riziko demence prudce stoupá.
„Zdravý životní styl“ může často znít jako prázdná fráze z časopisu. Pokud ho ale rozložíme na konkrétní faktory, uvidíme jasné medicínské souvislosti.
Mozek je mimořádně náročný na přísun kyslíku a živin, které mu dodává hustá síť drobných cév. Pokud trpíme dlouhodobě neléčeným vysokým krevním tlakem, tyto cévy se poškozují, tuhnou a zužují se. Výsledkem je, že mozek začíná „hladovět“.
Vysoká hladina cukru v krvi a inzulínová rezistence neznamenají problém jen pro slinivku, ale představují obrovskou zátěž i pro nervovou tkáň. Diabetes je proto v odborných studiích uváděn jako jeden z nejvýznamnějších rizikových faktorů a jeho včasná léčba a dobrá kompenzace jsou důležité i z pohledu ochrany mozku.
Mozek není oddělený od našich emocí. Psychický stav a duševní pohoda souvisí s ochranou některých oblastí mozku. Dlouhodobý stres a deprese patří mezi faktory, které jsou spojované s vyšším rizikem demence.
Člověk je sociální bytost a náš mozek potřebuje ke svému fungování interakci. Pokud zůstáváme delší dobu v izolaci, mozek přichází o přirozený trénink, který mu kontakt s lidmi poskytuje. Osamělost je dnes prokazatelným rizikovým faktorem, který urychluje nástup demence.
Existují vlivy, které mozek poškozují zcela přímo. Mezi ty nejvýznamnější patří nadměrná konzumace alkoholu a kouření. Dále je to také vliv prostředí, konkrétně znečištění ovzduší a dlouhodobé vystavování se škodlivinám.
Co si ohlídat?
Genetika a životní styl nejsou soupeři, ale partneři. Geny mohou nastavit určitou míru zranitelnosti. To, zda se promění v nemoc, ale z velké části ovlivňuje náš zdravotní stav a prostředí, ve kterém žijeme.
U někoho může být dědičnost tak silná, že ji životní styl pouze mírně zpomalí. U většiny lidí je to ale naopak. Právě souhra ovlivnitelných faktorů rozhodne o tom, jestli se nemoc projeví v sedmdesáti, v devadesáti, nebo vůbec.
Generali penzijní společnost si uvědomuje závažnost neurodegenerativního onemocnění. Proto se aktivně zapojuje do šíření osvěty a podpory prevence a výzkumu Alzheimerovy choroby v rámci iniciativy #SpoluProtiAlzheimeru.
Rodinná zátěž neznamená automatický rozsudek. Vnímejte rodinnou anamnézu jako důležitou informaci, která vám říká, že váš mozek může být citlivější, proto o něj budete pečovat o to víc. Stejně tak je fér přiznat, že ani ten nejzdravější životní styl není stoprocentní zárukou. Je to ale nejlepší investice do sebe a našeho zdraví, kterou můžeme udělat.
Důležité je neignorovat první signály. Pokud si všimnete nápadných výpadků paměti, zhoršené orientace nebo změn v chování, neodkládejte vyšetření s tím, že je to jen věk.
Přečtěte si
Alzheimerova nemoc a první elektronický test paměti v Česku