Romana Voříšková a Jitka Plevová
Romana Voříšková a Jitka Plevová z KODU vám přiblíží, jak tyto domy fungují, pro koho jsou ideální a jak mohou změnit přístup k bydlení v Česku.
Společně si povídáme…
- o modulárním bydlení
- jak si pořídit tiny house
- proč frčí glamping
- kdo tiny house vyhledává
- proč má takové bydlení hodnotu postaveného domu
- že si na takový dům můžeme vzít hypotéku
Poslechněte si víc o tiny houses, malých domech s velkým potenciálem, které nabízejí alternativu pro ty, kteří hledají cenově dostupné a praktické řešení.
Když se podíváme na místní ceny nemovitostí, pozemků a stavebních materiálů, je vlastně možné, abychom všichni vlastnili nemovitost.
Romana: To je otázka. My ten náš projekt Kodu spouštíme v době, kdy si myslíme, že je ideální čas, protože vnímáme, že nejenom u nás, ale po celé Evropě ceny bydlení rostou. Bydlení je nedostupné nejenom cenově, ale tím, že ho často není dostatek. Myslím si, že se tady v České republice teď pořádají intenzivně konference na dostupné bydlení. Stát se snaží něco s tím tématem dělat, proto se pojďme bavit o tom, jestli nad bydlením nezačít uvažovat trošku jinak. Bydlení může být dostupné pro každého, jenom jde o to, že to pravděpodobně ne v tom formátu, na jaký jsme zvyklí.
Jak to myslíte?
Romana: To znamená velký dům pro klasickou čtyřčlennou rodinu. My to vnímáme tak, že můžu si dovolit dostupně a kvalitně bydlet. Jenom je to, jako když jdu do kvalitní restaurace. Dám si výborné menu, ale dám si menší porci, takže to, co říkáme my, je, že člověk může dostupně bydlet, může kvalitně bydlet, může si to i dovolit. Jenom to je menší formát.
Možná ne všichni ví, co je to tiny house. Dá se to vyčíslit nějakým počtem metrů čtverečních?
Jitka: Dříve se to bralo podle legislativy, že se to často využívalo jako vedlejší stavba, kde byl limit 25 metrů čtverečních. Teď je to 40, takže často ti výrobci se do toho snažili napasovat. Ale jsou tiny housy, kde nejsou limity. Můžou mít i 50 metrů čtverečních, protože záleží, jestli je to plocha pozemku, nebo je to ta, kterou užíváte. Pokud je to uvnitř udělané chytře, máte tam lofty. Dole máte kuchyň, gauč, koupelnu a nahoře máte ještě dvě patra dvě ložničky. Pak dům na 16 metrech máte s užitnou plochou třicet.
V Česku jsme zvyklí stavět domy pro čtyřčlenné rodiny a nyní jim nabídneme něco čtyřikrát menšího. Jak byste přesvědčili posluchače o tom, jak plnohodnotné bydlení to je?
Romana: V Kodu říkáme, že tiny house může být různé velký. Není to recept pro všechny a napořád. Tento způsob bydlení může dávat smysl v určité životní fázi, která je často spojená s tím, že jsem třeba po škole a hledám startovací bydlení, nebo jsem se rozešel s partnerem a řeším bydlení, nebo jsem single rodič. Je to způsob života, který trenduje v zahraničí. Být víc venku v přírodě, můžu si něco vypěstovat, můžu vypustit psa. Nebo když člověk ve stáří zjistí, že toho nepotřebuje tolik.
Zvlášť, když zůstane sám, že?
Romana: Ano, když třeba umře partner. V Čechách se stavěly dlouho dvougenerační domy. Takže postavíte velký dům a máte tam děti. Jenže asi jen tak 15 let než odejdou. Pak máte spoustu pokojů, zestárnete a sama babička vytápí velký dům, který potřebuje údržbu. A na to nestačí ani energií, ani financemi.
Měli bychom tedy pracovat s tím, co potřebujeme v určitých životních fázích?
Romana: Tiny house je modulární bydlení, modulární dům. Dnes ho můžeme technologicky přizpůsobit potřebám člověka. Už je pryč ta doba, kdy začnu po škole chodit do práce, kde 40 let pracuju a pak jdu do důchodu. Člověk mění profese, často se potřebujete někam přesouvat, mění se vám příjem, mění se vám rodinná situace a tohle je způsob bydlení, kdy vy na to dokážete líp reagovat.
Jak to pak může vypadat?
Romana: Když začínám, tak mi stačí klidně pětadvacet metrů, pak už trošku přemýšlím s partnerem, s partnerkou o dětech, můžeme přidat další modul. Nebo si dám tiny house pro babičku na zahradu, protože zůstala sama. A třeba se ani nechce odstěhovat z toho prostředí, takže s tím velkým domem můžeme nakládat, tak si ho vezmou mladí, nebo ho pronajmeme, nebo ho prodáme. Ale babička, maminka, rodič zůstane na zahradě, kde má zvířata a zahrádku. S tím, jak člověk postupně zraje v životě, tak si myslím, že stejně dochází k nějakému minimalismu.
Jak ale změnit nastavení takového přemýšlení?
Jitka: Vy jste se ptala na metry. A to je to, co já často říkám našim zákazníkům. Myslí si, že 25 metrů bude málo, že chtějí 40. Ale je potřeba se zeptat, co potřebují v tom domě. Gauč, kuchyň, mít kde psát a všechno se to dá postavit multifunkčně.
Já třeba potřebuji někam dát kola a lyže.
Jitka: Můžeme nad tím přemýšlet jako třeba o šatníku. Teď mám na každou příležitost něco. Ale co třeba taková košile, když si ji dám džínů, tak je vlastně sportovní. A když si k ní vezmu korále, nebo sako, můžete mít méně kousků, které plní více funkcí. A stejně tak by bylo fajn se dívat na bydlení, že si můžete vymyslet takový prostor, který vám uspokojí vaše potřeby, a nemusíte říct, já potřebuji metry, ale já potřebuji mít kde pracovat, kde spát a vařit.
Pak si to přizpůsobím pro čtyři nebo dva lidi?
Jitka: Ano, potom je to bydlení k vám na míru podle toho, co funguje. A zjistíte, že potřebujete mnohem méně a že se vám tam mnohem lépe dýchá, pracuje a vůbec žije, protože ten prostor vás obklopujeme věcmi, které opravdu používáte. A nemusíte tolik uklízet.
A není to stísněné takhle na malém prostoru?
Jitka: U tiny housů jsou často využívána světla, takže tam jsou velká okna, je tam hodně prosvětlený prostor a třeba vchody z obou stran. Tím, jak jste otevřeni venkovnímu prostoru, máte pocit, že jste tam. I kdy jsme spali ve třech na dvanácti metrech, nemáte pocit stísněnosti, koukáte obřím oknem ven a vidíte jenom hvězdy a stromy a zahradu. Máte chuť tam jít a je vám tam dobře a máte všechno, co potřebujete.
Mám někdy pocit, že vlastnit věci dává člověku pocit jistoty. Není to na psychologickou debatu, jak přesvědčit někoho, že to lze i s mnohem menším počtem věcí?
Jitka: Když se od toho snažíte oprostit, budete o to svobodnější.
Romana: Je důležité to lidem, kteří si to nedokážou představit, ukázat příklady. Třeba točíme podcasty s lidmi, kteří v tiny house bydlí. Pak si můžou pro sebe říct: je to něco, co si dokážu představit? A možná ho to navede k nějakému jinému typu myšlení. A jak jste zmiňovala ty lyže. Vždyť si můžete nechat postavit hezkou dřevěnou kůlnu. Všechno jde vyřešit, aby si člověk nechal v životě jenom to důležité.
Jaké byly ty příklady lidí, kteří bydlí v tiny housu?
Romana: Zaujal mě jeden příběh, kdy pán říkal, že se jim vyčistil život. A pak říkal, že mají malou koupelnu, ale že mají ještě saunu a bazén, takže je to mnohem příjemnější, než kdyby ve velkém domě měli velkou vanu a koupelnu. A tak si dopřáli malou saunu a koupací jezírko. Klidně si člověk může dopřát terasu a k tomu venkovní kuchyň. Člověk si budje pokojíčky, ale venku je prostor, který může využívat další část roku.
Když jste se tedy rozhodla, že tímto způsobem chci žít a jdu se poradit za vámi. Jak vy dokážete pomoci a jaké by měly být moje základní otázky?
Jitka: Nejdřív máme spolu tak jako úvodní hovor, abych vůbec zjistila, co jsou vaše potřeby, s jakým očekáváním tiny house chcete. Jsou to takové tři kategorie. Zákazníci řeší bydlení, za druhé je to rekreace pro vlastní potřeby a rodinu a za třetí je to podnikání a glamping, Podle toho se potom ubírá náš směr...
- Nechte se vtáhnout do dalšího povídání o projektu KODU, který tiny house nabízí.