Stačí málo podcast
Michaela Kačírková
V podcastu Stačí málo, který vám přináší Generali Česká pojišťovna, se podělí o své cenné rady a zkušenosti pro rodiče, kteří chtějí zajistit svým dětem zdravý start do života.
Společně si povídáme…
Nejenom rodiče si mohou poslechnout, jak správně vybrat pomůcku pro děti a co je nejlepší pro naše tělo.
Jste maminkou od roku 2020, a protože jste dětská fyzioterapeutka, jak to mateřství změnilo váš pohled na dětskou fyzioterapii?
Mám teď dvě malé děti, dvě holčičky, jedna se narodila před rokem a ještě není ani rok a asi víc než ta první dcera mě ovlivnila druhá dcera, protože jsem pochopila, jaký je chod domácnosti. Myslím si, že se teď dokážu lépe naladit na rodiny, jak to opravdu může probíhat.
A v přístupu k rodičům a dětem si myslím, že se toho tolik nezměnilo, že vždycky tam byla nějaká empatie. Mám ráda, když je tam otevřenost a komunikace z obou stran. Když třeba něco nezvládají cvičit, radši mi to řeknou. Ať mi klidně řeknou, hele, tohle prostě nezvládáme, než aby mi říkali, že to cvičili, a pak jsem viděla, že to necvičili. Ta otevřenost, komunikace a empatie k rodičům je pořád stejná.
Jak se vlastně liší dětská a dospělá fyzioterapie?
Velmi, protože malé děti, miminka, vám neřeknou, kde mají problém, co je trápí, co je bolí, a vy je musíte vyšetřit a zjistit příčinu sami, což u dospělých zjistíte jednoduše. Ale dospělý vám přeci jenom řekne nějaké informace, co se mu kdy stalo, jestli měl nějaký úraz nebo operaci, kdy ho to bolí, jak ho to táhne, jakým způsobem ho to bolí, kde má úlevovou polohu, což vám miminko neřekne.
Takže to je hlavní rozdíl a další hlavní rozdíl je ten, že mozek, cévní mozkový systém, se teprve vytváří. A my tam můžeme ovlivnit spoustu věcí. Na začátku u miminka, takže když je tam nějaký problém a včas to začneme řešit, může to mít obrovský efekt a můžeme to vyřešit velmi rychle. U dospělých je to většinou už dlouhodobější problém.
A to znamená, abych si to uvědomila, čím dřív, tím líp? Když už třeba to miminko čekáme, tak je dobré navštívit fyzioterapii, abych si zajistila lepší porod? A může mít vůbec porod nějakou souvislost s tím, jak to miminko potom se vyvíjí?
Určitě porod má velkou souvislost s vývojem miminka a je velmi důležité, jak se miminko narodí. Je to pro rodiče těžké, protože porod se ne vždy dá ovlivnit. Ale když je například protrahovaný porod, porod císařským řezem nebo kleštěmi, jde o porody, u kterých bychom měli zbystřit, jestli je potřeba miminko víc kontrolovat nebo se domluvit na preventivní návštěvě. Pokud probíhal porod například nějakým nástrojem nebo kleštěmi, může se objevit asymetrie, kterou je dobré řešit co nejdříve. Podobně je to i u císařského řezu.
Znamená to, že můžu třeba přijít během prvního měsíce klidně?
Hned někdy se stane, že při porodu dojde ke zlomení klíční kosti, a tam fyzioterapie opravdu začíná hned, takže jsou fyzioterapeuti, kteří jsou i v porodnicích, a už tam může být nějaký vhled nebo vstup do vývoje.
A já doporučuji nastávajícím rodičům, aby si připravili kontakty, jak na laktační poradkyni, kdyby potřebovali pomoc s kojením, tak i na dětského fyzioterapeuta, aby případně věděli, na koho se mohou obrátit a nestresovali se hledáním po porodu. Můžou se třeba zeptat u doktorky nebo u kamarádů, jestli nemají kontakt na někoho takového.
Přijde mi, že ta fyzioterapie je důležitá, že je to komplexní přístup k tomu, jak tělo funguje. Proč stojí takhle bokem? Proč si to musíme hledat po vlastní ose? Ale zmiňujete, že v některých porodnicích fyzioterapeuti jsou. Dá se to zjistit dopředu? A proč je to takto oddělené?
Tak to bude asi systémem, takže to úplně nejde tolik změnit. V nemocnicích působí, takže když je někdo rizikový, tak tam už fyzioterapeut nastoupí. Ale otázka je, proč to tak je. Je nás málo jako dětských fyzioterapeutů, takže to může být také jeden z důvodů. A možná je to i tím, že fyzioterapie je poměrně nový obor, který není tak starý, takže si pořád buduje své místo.
Proč jste se vlastně rozhodla pro dětskou fyzioterapii?
Mně osobně to přijde jako nejlepší prevence. Když pomůžete miminku hned po narození, vlastně mu budujete krásný základ do života, na kterém bude stavět.
Za mě je to super, protože miminka i děti jsou takové přímé, vždycky víte, na čem s nimi jste. Když jdu k miminku, vím, že musím být v klidu, aby bylo i miminko v klidu. Když budu rozhozená, miminko mi to vrátí, a stejně tak i děti. To mě dává do přítomnosti a zároveň u těch miminek, když jim člověk pomůže, je tam krásně vidět výsledek.
To je krásná odpověď, pojďme znovu do té praxe. Dejme tomu, že se miminko narodí a rodič vyhledá fyzioterapeuta. Jaké jsou první otázky, které by vlastně měl pokládat, pokud není nějaký vyložený problém?
Ono záleží opravdu na tom, proč jdou k tomu fyzioterapeutovi. Já třeba doporučuji jít klidně preventivně. To je třeba takový můj oblíbený model, kdyby to bylo možné. Že by se třeba chodilo preventivně po šestinedělí, ve třech měsících a třeba v šesti měsících. Takto pro všechny dané termíny, aby si rodiče odškrtli, že je vše v pořádku, protože se dají podchytit věci včas.
Někdy pak není potřeba řešit problémy, které by se jinak objevily. Když se podchytí u šestinedělního miminka, nemusíme to pak řešit třeba ve šesti měsících. Jo, někdy přijdou rodiče až později, a pak je to výrazně těžší, protože už mají pohybové vzorce zabudované.
Co jsou nejčastější důvody, proč tam rodiče chodí?
Většinou už mají nějaký problém. U novorozenců je to nejčastěji asymetrie. Říká se tomu odborně predilekce hlavičky, což znamená, že miminko otočí hlavičku k jedné straně a často ji také naklání k té straně. Nebo se třeba stáčí do „rohlíčku“ – tělo má tvar rohlíku a většinou taky jen k jedné straně. Tato asymetrie rodiče nejvíce posílá k dětské fyzioterapii.
Někdy to může být i to, že miminka neakceptují polohu na bříšku. Nechtějí tam být, jsou dráždivá, nebo třeba pokud se mamince nedaří kojit z jednoho prsu. To je taky důvod, proč navštívit fyzioterapeuta, protože problém bývá častěji na straně miminka než na straně maminky. To je dobré vědět. To si myslím, že je docela častá věc. Žádný problém se neudává z 90 %, ale 80–90 % problémů bývá na straně miminka.
Máme tabulky, které nám říkají, co by miminko mělo dělat. Kdy je ten čas, kdy bych si měla říct, že je to špatně, že to ještě nedělá?
Orientační pohybové tabulky jsou opravdu jen orientační, čili nás mají vést plus mínus, co by miminko mělo dělat. Ten čas, kdy by to mělo dělat, se postupně rozšiřuje. Třeba ve třech měsících by mělo být na bříšku a opírat se o lokty, tzv. pást koníky, ale je v pořádku, když to dělá ve třech měsících a třech týdnech, nebo když to dělá ve dvou měsících.
Ale třeba chůze – dítě může začít chodit v osmi měsících úplně samo bez pomoci a může začít chodit až v osmnácti měsících a je to taky úplně v pořádku. Ale mělo by projít postupně všemi těmi vývojovými milníky. Důležité je sledovat kvalitu a nesledovat jen to, že ve třech měsících a třech dnech ještě nepásá koníky. Ale na bříšku už by mělo být rádo a mělo by to směřovat k tomu, že bude krásně pást koníky. To znamená, že by se nemělo překulovat z bříška na záda, nemělo by být opřené o dlaně, ani by nemělo dělat „letadlo“, ale mělo by mít ruce položené na podložce a opírat se.
Co je tedy důležité?
Sledovat vývoj v celém kontextu a ještě bych ráda zmínila, že se nestresujte tím, když je pohyb popsaný v tabulkách a miminko ho ještě nedělá. Zůstane-li to u těch tří měsíců, že je ve třech měsících v poloze na bříšku, mělo by být symetrické, což znamená v jedné ose, že se nemá stáčet nikam. Na zádech by mělo mít ruce a nožky zvednuté současně a mělo by to udržet. Ale dítě se hýbe. Může se stát, že se prostě vtočí do rohlíku, chvíli bude takto, chvíli takto, nebo bude chvíli dělat něco jiného.
Pohyb, který je popsaný v těch pohybových tabulkách, by měl být nejčastější, když je miminko aktivní, měl by převažovat nad ostatními pohyby. A neměla by být vidět žádná výrazná odchylka, výrazná asymetrie....
Zdeněk Pohlreich
Michaela Kačírková
Simona Rydlová