Stačí málo podcast
Vladimíra Ilavská
Společně si povídáme…
Zaposlouchejte se do sdílení zkušeností z budování udržitelného podnikání a její vize o tom, jak každý z nás může žít a podnikat odpovědněji.
Kdyby váš život byl nějaký kus nábytku, jaký by to byl a proč?
Asi by to byl nějaký italský sekretář. Stojí pevně na zemi, je elegantní a možná trochu vyšší, takže vidí i do dálky. Itálie je mi velmi blízká, vždy se tam cítím dobře, a považuji ji za svůj druhý domov.
Jak začala vaše záliba v nábytku a starožitnostech?
Vzniklo to na vysoké škole, kdy jsem začala chodit na burzy. V Trenčíně, kde jsem bydlela, se pravidelně konala burza starožitností. Můj strýc měl odhad na starožitnosti, věnoval se restaurování obrazů a radil investorům. Brával mě na tyto burzy, a já jsem se tam vždy cítila dobře. Fascinovaly mě ty věci, jejich vůně a atmosféra, i když ani nevím přesně proč.
Jak vás ovlivnilo rodinné prostředí a kdy vás napadlo proměnit zálibu v nábytek na podnikání?
Vyrůstala jsem v prostředí, kde byly staré věci běžné – moje máma je měla ráda a doma jsme měli několik starších kousků a uměleckých předmětů. Tím jsem se v tom pohybovala už odmala. K podnikání mě přivedla situace, kdy jsem po mateřské dovolené nechtěla nebo nemohla nastoupit zpět do své původní pozice. Začala jsem přemýšlet, co by mě bavilo, a protože mě fascinoval vintage nábytek, rozhodla jsem se zkusit to právě v tomto směru.
Jak jste objevila svůj koncept s vintage nábytkem?
První impuls přišel, když jsme zařizovali náš byt. Nakoupila jsem si tehdy zahraniční časopisy o bydlení a tam mě zaujal vintage nábytek zakomponovaný do moderních interiérů. To na Slovensku ani v Čechách tehdy nebylo běžné. Začala jsem hledat takový nábytek za hranicemi, nejčastěji v Itálii, kde jsem navštěvovala burzy. Zpočátku jsem objevovala menší trhy, později jsem se dostala ke skladům a dílnám specializovaným na nábytek, a právě s těmito kontakty pracuji dodnes.
Jak se z toho postupného objevování stal úspěšný podnik?
Začalo to návštěvami burz, kde jsem poznala nejen nábytek, ale i lidi, kteří se mu věnují. Postupně jsem navázala kontakty s dodavateli a dílnami, což mi umožnilo získávat zajímavější a kvalitnější kousky. Postupným rozšiřováním sítě kontaktů a hledáním dalších dodavatelů se to rozvinulo až do současného podnikání. Burzy byly jen začátek, ale právě díky nim jsem našla cestu k profesionálnímu přístupu.
Jak jste se rozhodla otevřít studio v Bratislavě, a co tomu předcházelo?
V Itálii už jsem pochopila, jak to funguje, a věděla jsem, že chci otevřít studio. Měla jsem tehdy kontakt pouze na jednoho dodavatele, specializovaného na francouzské art deco, ale tyto věci byly dražší. Proto jsem začala hledat další možnosti, hlavně v Itálii, kde jsem chtěla najít i cenově dostupnější kousky.
To rozhodnutí přišlo postupně. Během léta, kdy jsme byli na dovolené v Toskánsku, jsem navštívila malou burzu. I když to bylo náročné – bylo hrozné vedro, syn byl ještě malý a manžel s ním obcházel okolí – podařilo se mi domluvit další várku nábytku, kterou jsem přivezla do Bratislavy.
Měla jste před otevřením studia nějaký podnikatelský plán?
Vůbec ne. Šla jsem do toho úplně na způsob „pokus-omyl“. Měla jsem jen rozpočet na první nákupy a řekla jsem si, že uvidím, jestli o to bude zájem. Moje okolí mě podpořilo a přesvědčilo, že to má smysl, protože už tehdy některé věci kupovali. To mi dodalo sebevědomí.
Po otevření studia jsem se snažila značku ukázat přes marketing, vytvořili jsme webové stránky a začala jsem propagovat na sociálních sítích. Ale žádný specifický plán jsem na začátku neměla.
Jaké byly vaše začátky v podnikání a jak jste získávala první zákazníky?
Začátky nebyly jednoduché. Předtím jsem neměla žádné zkušenosti s podnikáním, ani v rodině jsme neměli žádný podnik, takže jsem se vše učila za pochodu. Občas mi poradil můj ekonomický poradce, ale jinak to bylo o tom zkoušet, co funguje, a poznávat vkus zákazníků.
První showroom jsem otevřela v roce 2018 v Bratislavě. Zákazníky jsem oslovovala hlavně přes sociální sítě, spoluprací s architekty a interiérovými designéry. Významný krok byl, když jsem se přihlásila na Bratislavský Design Week, kde jsem oficiálně představila svoji značku. Pomáhala mi i specialistka na PR, takže to bylo už strukturovanější. Na akci jsme pozvali i influencery, což pomohlo dostat značku do povědomí.
Jak se liší slovenský zákazník od českého, a co vás vedlo k otevření showroomu v Karlíně?
Slovenští a čeští zákazníci jsou si podobní, ale už od začátku jsme měli i pár českých klientů, i když to bylo malé procento. Často jsme vozili nábytek do Prahy, takže otevření showroomu v Karlíně bylo přirozeným krokem.
Čeští zákazníci mají větší zájem o designérské kousky s konkrétním pozadím – značku nebo autora. Mají dobrý přehled a preferují kvalitní design s příběhem, což je možná dáno větší tradicí designu a umění v Čechách. Teď se snažím ještě lépe poznat český trh a přizpůsobit nabídku jejich preferencím.
Jaký je typický zákazník vašeho studia?
Většina zákazníků si zařizuje vlastní bydlení a hledá solitéry – jednotlivé designové kusy, které doladí interiér. Neprodávám velké sestavy, jako jsou kuchyně nebo obývací stěny, ale zaměřuji se na křesla, sedačky, stoly, stolky nebo svítidla. Tito zákazníci vědí, že u mě najdou něco unikátního, co doplní a zvýrazní jejich prostor.
Všimla jsem si, že ve vašem portfoliu máte i svíčky pod vaší vlastní značkou. Znamená to, že pracujete na vlastních produktech?
Ano, ty svíčky vznikly z mého přání, aby studio mělo svou specifickou vůni, která by byla stejná i v balíčcích, které posíláme zákazníkům. Oslovila jsem jednu slovenskou značku, za kterou stojí podnikatelka s podobným přístupem jako já. Společně jsme vytvořily několik vzorků, a po výběru jsme začaly vyrábět svíčky pod mojí značkou.
Nápad se rozvinul, když jsem na burze objevila krásné historické poháry, které jsme využily jako nádoby na svíčky. Zákazníci si je velmi oblíbili, a proto je máme stále v nabídce. Budování vlastního portfolia produktů je určitě něco, na čem chci dál pracovat...