Michal Pivrnec
Společně si povídáme…
- o tom, jak zpracovávat plasty
- proč je pyrolýza jedinou možností zpracování
- o historii firmy Green Future
- jak se dostal od šipek k ekologii
- proč koupil prvorepublikovou vilu
- proč by měly být technologie ekologičtější
Jestli se chcete dozvědět o spolehlivé metodě zpracování plastů a jaká byla cesta startup k úspěchu, poslechněte si rozhovor.
Má cenu v České republice třídit odpad?
Určitě má cenu třídit odpad, byť jsou na to různé názory, co se s tím pak děje. Ale třídí se čím dál tím víc a recykluje se čím dál tím víc. Takže určitě to má smysl.
Když porovnáme Českou republiku s Evropou, tak jsme v tom dobří, špatní, nebo průměrní?
Řekl bych, že data jsou různá, ale spíš bych věřil údajům z Evropské unie. Třeba u toho plastu, který děláme my, tak se 28 % recykluje, 22 % se skládkuje, a 50 % se spaluje.
Co se děje s tou žlutou popelnicí, když do ní vyhodím kelímek od jogurtu a další věci? Kam to jde a co se s tím děje?
Vzhledem k tomu, jak funguje třídicí linka, se to rozšíří optickými vlákny nebo senzory, případně ručně. Vytřídí se z toho PET lahve, které jsou tříděny podle barev. Pak se vytřídí velké fólie a velké drogistické obaly. A to je v podstatě vše, protože víc toho našimi technologiemi nebo mechanickou recyklací dělat nejde.
Takže mluvíme o procesu mechanické recyklace, kde ne všechno, co do žluté popelnice vyhodím, se dá recyklovat. Z jakých plastů můžeme něco vyrobit a co se z nich dělá?
V podstatě z ničeho nic. Samozřejmě PET se recykluje, vyrábí se rePET, který se používá znovu na lahve a do potravinářství. V různých částech republiky recyklátoři vybírají fólie a HDPE, kterého je velmi málo. Z toho se vyrábějí například plaňky do plotu, palety a další materiály, které už nelze znovu recyklovat. Jakmile je z takového materiálu něco vyrobeno, má v podstatě ukončenou životnost. Když se pak dostane zpět do žluté popelnice, jde do spalovny nebo na skládku. My umíme zpracovat jakýkoliv odpad ze žluté popelnice, kromě PETu, a přeměnit ho na panenský materiál. To znamená, že vyrobíme stejný plast, jako když byl poprvé vytvořen z ropy.
A když říkáme vy, tak tím myslíte vaši společnost Green Future, která přišla s revolučním procesem recyklace, protože jsme mluvili o mechanické recyklaci, ale vy děláte termochemickou?
Ano, termochemická recyklace nebo pyrolýza, ale není to revoluční myšlenka, princip pochází z dob starého Egypta, neměli plast, ale pyrolýzu používali na výrobu dehtu. Buďto na balzamování, nebo se tím ucpávali díry v lodích. Další milník jsou milíře, kde se vyrábí dřevěné uhlí a ten princip je stejný. Je to prostě hoření bez přístupu vzduchu. A za války se z dřeva vyráběl dřevoplyn a benzín. Asi před 20 roky Evropská unie říkala, že pyrolýza je jediná šance, jak zpracovávat plasty. Ale dodneška pořád nejsou ty technologie na to zpracování. Ten vývoj prostě nepostoupil, řekněme z ekonomicko-ekologicky tak, aby to bylo udržitelné. Takže v tom procesu je investovaných stovky milionů euro od velkých firem a většina těch, kdo to vyvíjejí, tak tu technologii nemají životaschopnou do provozu.
Až na vás.
Až na nás. Já netvrdím, že jsme jediní na světě. Říkám, že neznám nikoho, kdo by tu technologii měl připravenou provozu.
Jak jste se tady k tomuto nápadu dostal? Vy jste milovník šipek a založil jste největší e-shop s vybavením pro šipky. Co se stalo dál?
Ano, je to tak. V roce 1996 jsem hrál šipky a pak jsme založili e-shop se šipkovým zbožím. Máme také hračkářství v Hradci Králové.
Jak se člověk dostane od šipek k investování? Byl tam nějaký mezistupeň?
Dělám to, co mě baví. Začal jsem se šipkami, pak jsem koupil malou vodní elektrárnu a investoval do dalších technologií. Baví mě vědět, jak věci fungují, takže jsem investoval do elektráren a solárních systémů.
Proč si vybíráte tato odvětví?
Jsem takový zvídavý, že když mí kamarádi prodávali textilní fabriku v Lomnici, strašně se mi líbil ten dům, tak jsme ji s bráchou koupili a provozujeme ji dál. Je tam krásný historický areál. K tomu jsme ještě koupili historickou vilu. Všechno je to o zvídavosti. Stejně to bylo i s pyrolýzou, zajímala mě ta technologie, protože jsem o ní četl, tak jsem se na pár míst podíval. Většinou nefungovala elektrika nebo spadl plynový řemen. Nikdy jsem neviděl, že by to jelo, až na jednoho českého vývojáře, který měl malý ukončený prototyp. Nakonec se našel investor, který zaplatil první komerční linku. Dal jsem dohromady pár známých, peníze, a rozhodli jsme se do toho jít. Samozřejmě to byl strašný risk, ale rozhodli jsme se, že to riziko podstoupíme, protože se nám ta technologie líbila.
Říkal jste mi, když jsme se bavili předtím, že kdybyste věděl to, co víte teď, nevěděl byste, jestli byste do toho znovu šel.
Ten legislativní proces je strašný. Mysleli jsme si, že to bude daleko jednodušší, ale Evropská unie nemá na to legislativu, stejně tak národní státy. Máme třeba papíry, že náš produkt je odpad, což je kuriozita. Legislativní proces vždycky dohání technologický vývoj. A bohužel, v Evropě je to přeregulované, takže úředníci musí dohánět vývoj té technologie. Ale musím říct, že v Čechách se to děje.
Pořád mi není jasné, jak jste se začal zajímat o to, jak se recyklují plasty? Co vás k tomu přivedlo?
Zajímala mě ta technologie, že se z plastu může znovu vyrábět ropa. Celý proces běží na uhlíkové energii. Ropa je miliony let starý produkt, který vzniká z uhlíku. Když vytěžíte ropu, buď na ni jezdíte, nebo se z ní vyrábí plasty, které obsahují obrovské množství energie a uhlíku. My vlastně vezmeme plasty a tu energii v nich transformujeme do jiného skupenství, zpátky do oleje, do ropného produktu. Energie se nevyrábí, pouze se přeměňuje. V procesu se energie nemění, jen ji použijete v jiném stavu. V Evropě je to buď v benzínu, nebo v plynu, ale pořád je to ta samá energie. Když vyrábíte v elektrárně, vezmete jednu formu energie a přeměníte ji na jinou.
Zaujalo vás na tom to udržitelné podnikání, nebo jedinečnost toho problému, že na to nikdo nemá řešení?
V první řadě mě k tomu přivedla zvědavost, zajímalo mě, jak to funguje a proč to ještě nikdo nedělá, když je to tak známá věc. Další aspekt byl ten, že je to jedinečná příležitost být v něčem první. To jsem ještě netušil, že opravdu budeme první na světě. Ekonomický rozměr byl až třetí. Návratnost obrovské investice je relativně rychlá, takže to byl souhrn několika faktorů...
- nechte se vtáhnout do dalšího povídání o zpracování plastů, práci, která baví, legislativě i technologiích. Poslechněte si celý díl.