Spadnete, máte odřeninu. Ta krvácí, bolí a vy hledáte nejrychlejší cestu, jak se dané bolesti zbavit. Ne nadarmo se někdy říká „sportem k trvalé invaliditě“. A ačkoli se podobné incidenty zcela běžně dějí každému z nás, je dobré mít na paměti, jak jim co nejúčinněji předcházet. Proto jsme se pro vás rozhodli sepsat několik zásad, díky kterým bude sportování bezpečnější.
Sport nám nepomáhá pouze v odbourávání kil po náročných vánočních svátcích, abychom stihli „plavkovou sezónu“, ale také nám pomáhá udržovat psychickou pohodu. Ačkoli je tedy sport náročnou fyzickou aktivitou, jedná se v podstatě o způsob odpočinku a relaxace.
Nezkoušejte před náročnými výkony žádné pochybné látky
Bezpečí vaše i všech ostatních podpoříte například i tím, že se nebudete před vašimi sportovními aktivitami „posilňovat“ alkoholem nebo jinými omamnými látkami. Vaše pozornost je totiž pak do značné míry omezena, což může vést k nehodám.
Jednejte tak, abyste neohrožovali ostatní
Pokud se pohybujete na silnici, kde kolem vás zcela běžně jezdí plno aut, měli byste se mít obzvláště na pozoru! Řidič totiž neví, jaká bude vaše další reakce, a než si danou situaci uvědomí, může už být pozdě.
Je vhodné, abyste na své pohyby nějak vhodně upozornili, například ruční signalizací. Zároveň byste na sobě měli mít, v případě večerního sportování, alespoň nějaké reflexní prvky – typicky pásky na zápěstí, vesty, odrazky na kole apod. Důležitou součástí výbavy je ale také helma, chrániče a další prvky, které přebírají „velení“ v případě, kdy lidský organismus zapotácí.
Rozcvička je základ!
Vždy platilo, že by se měl člověk před velkými výkony náležitě předpřipravit, ideálně alespoň malou rozcvičkou. Stačí krátké protáhnutí, díky kterému se naše tělo dostane do pohody a lépe se tak připraví na následující zátěž. Svaly se zkrátka musejí nejdříve trochu zahřát.
Oblečení přizpůsobte počasí a zkuste předvídat
Pokud sportujete v létě, uzpůsobte tomu i délku vašeho oblečení – rozhodně nemá smysl oblékat se do tepláků, mikin nebo dokonce čepic. V tomto případě zvolte spíše něco, co trochu „vlaje“ a v čem se zkrátka cítíte pohodlně.
V zimním období zase naopak zvolte něco, v čem vám bude dostatečně teplo – svaly totiž nesmí prochladnout, mohli byste se tak velmi snadno zranit.
Měli byste také promyslet, zda nemůže dojít k náhlé změně. Pro všechny případy si tak s sebou vezměte nějaké rezervní oblečení, to jen kdyby vás chtěla matka příroda překvapit!
S počasím jdou také ruku v ruce tekutiny – během horkých letních dní bychom neměli zapomínat na dostatečný pitný režim, díky kterému se cítíme více svěží a sportování je pak mnohem snazší.
Machrovinky rozhodně nejsou na místě
Nic se nemá přehánět. Sportujte tak, aby vás to bavilo, ne tak, abyste došli kompletně rozlámaní. Raději sportujte častěji v menší intenzitě než jednou, a nadoraz.
Výhodou je také to, pokud „umíte padat“. Možná se to zdá jako zbytečnost, ale pokud se naučíte správné techniky pádu, bude poškození těla i vybavení o to menší.
Bezpečnost není žádná věda, i když se to tak může na první pohled zdát. Pokud na sebe při sportování dáte dostatečný pozor, získaný zážitek bude o to silnější. A třeba se pak rychleji dostaví i vytoužené výsledky!
Paměť občas zradí každého. Člověk vejde do spíže a neví proč. Nemůže si vybavit jméno známého. Hledá brýle, které má na hlavě. Samo o sobě to ještě nemusí znamenat Alzheimerovu chorobu. Podle praktické lékařky a geriatričky Astrid Matějkové je ale důležité sledovat změnu v čase. Zpozornět bychom měli hlavně tehdy, když se potíže opakují, zhoršují nebo začínají zasahovat do běžného života.
Mnoho lidí bere praktického lékaře jako místo, kam se volá hlavně kvůli eReceptu nebo akutnímu problému. Praktický lékař se ale dlouhodobě stará také o pacienty s chronickými onemocněními, sleduje jejich zdravotní stav, léčbu i celkové fungování. A právě u paměti je právě pravidelný kontakt velkou výhodou. Praktik a často i zdravotní sestra pacienta znají dlouhodobě. Vidí, že chodí na jiné termíny, plete si léky, volá jinak než dřív nebo se chová nezvykle.
Právě kontinuita péče může být první záchytný bod. Nejde jen o jedno vyšetření, ale o znalost člověka. Když lékař ví, jak pacient běžně fungoval, snáz si všimne, že se něco změnilo.

Podezření často nepřijde od samotného pacienta, ale od rodiny. Blízcí si všimnou, že ten druhý už není stejný jako dřív. Důležité je takové změny neodbýt větou, že „v tomhle věku je to normální“.
Zároveň je dobré rozlišit náhlé a pozvolné zhoršení. Pokud se paměť zhorší rychle, nemusí jít o demenci. Příčinou může být akutní nemoc, vyčerpání nebo nový lék. Lékařka Matějková upozorňuje třeba na některé léky na spaní, úzkost nebo močový měchýř, které mohou paměť zhoršit. Proto má smysl řešit změnu s lékařem a podívat se na celý zdravotní stav.
U pomalého zhoršování je zase důležité nečekat, až bude situace neúnosná. Člověk s počínající demencí může potíže maskovat. Na otázky odpovídá přesvědčivě, někdy si i sám myslí, že je všechno v pořádku. Rodina přitom doma vidí něco jiného.
Kdo o pacienta pečuje
Pro rodinu bývá těžké dostat blízkého k doktorovi, zvlášť když si sám problém nepřipouští. Někdy je tak návštěvu ordinace chytré spojit například s problémem se zády. Pomáhá také zavolat do ordinace předem a říct, co se děje. Pokud rodina nechce mluvit před pacientem, protože se bojí konfliktu, dá se to s lékařem dopředu domluvit.
V ordinaci pak nejde o to pacienta nachytat. Citlivě vedené testy paměti mohou ukázat, zda je potřeba další vyšetření. Praktický lékař ale nemusí udělat závěr hned napoprvé. V rušné ordinaci se někdy pacient může hůř soustředit. A proto je lepší test zopakovat v klidnějších podmínkách nebo člověka poslat ke specialistovi, když zdravotní stav pacienta není zcela jasný a potřebuje širší vyšetření.
Když se řeší paměť, je potřeba hledat příčinu. Může jít o Alzheimerovu chorobu, ale také o jiné typy demence nebo jiné zdravotní potíže. „Existují například cévní změny, jiné neurologické příčiny, vliv alkoholu, léky nebo stavy, které mohou být léčitelné,“ vysvětluje Astrid Matějková.
Proto má vyšetření smysl. Nejde jen o potvrzení obavy. Někdy se najde příčina, se kterou se dá něco dělat. A i když se Alzheimerova choroba potvrdí, včasná diagnóza pomůže rodině nastavit péči, komunikaci i další kroky.
Strach je pochopitelný. Někteří lidé se vyšetření vyhýbají, protože se bojí, že přijdou o řidičský průkaz, případně se bojí samotné diagnózy. Jenže čekání většinou nepomůže. Je důležité otevřít téma včas, dokud člověk ještě může mluvit o tom, koho chce mít u rozhodování, pokud se jeho stav v budoucnu zhorší.
Pomoc přitom nejsou jen léky. Důležitý je pohyb, přiměřený trénink mozku, společenský kontakt a denní režim. Mozek potřebuje aktivitu podobně jako tělo. Jde hlavně o to vystoupit ze zavedených rituálů. Například uvařit jídlo podle nového receptu, u pletení trénovat norské vzory, začít chodit na kurz, setkávat se s lidmi nebo trénovat paměť činností, která mu dává smysl.
Velkou úlevou pro rodinu bývá také pochopení, že člověk s demencí některé věci nedělá naschvál. Když se opakovaně ptá, zlobí se nebo nerozumí situaci, není to vzdor. Je to projev nemoci. I to se rodina musí naučit.
Spolu proti Alzheimeru
Strach často pramení z nevědomosti. Proto vznikla iniciativa Spolu proti Alzheimeru, jejímž partnerem je Generali penzijní společnost. Naším cílem je bořit mýty a tabu kolem onemocnění paměti, přinášet srozumitelné informace z ordinací odborníků a ukazovat, že na prevenci není nikdy příliš brzy.
Pokud má člověk podezření u sebe nebo u blízkého, nemusí hned hledat specializované centrum. První krok může být návštěva praktického lékaře. Ideálně takového, který pacienta zná a dokáže posoudit změnu v souvislostech.
Přečtěte si
Jak pečovat o blízké s Alzheimerovou chorobou